Offline únor 2024: 29 dní digitálního ticha

Co mi dal (a vzal) únor bez sociálních sítí?

Co mi dal (a vzal) měsíc bez sociálních sítí? Facebook, Instagram, Threads, LinkedIn, X, TikTok… Seznam míst, kde se dá denně efektivně pálit čas, je zkrátka nekonečný. V únoru 2024 jsem se proto rozhodl pro radikální řez. Žádný tradiční „suchej únor“ s pivem, ale pořádný digitální detox.

Můj průměrný čas na displeji byl tehdy 2 hodiny a 15 minut denně. Když jsem se upřímně zamyslel, co mi ty dvě hodiny reálně daly, odpověď byla jasná: vůbec nic. Tak šly aplikace z mobilu nekompromisně pryč.

Den 1: Past jménem „Musím to sdílet“

První ráno byla ruka rychlejší než mozek – podvědomě jsem otevíral Facebook dřív, než jsem si vůbec vyčistil zuby. Pak přišlo to absurdní dilema: „Když to smažu, jak dám lidem vědět, že tu měsíc nebudu?“

V tu chvíli mi to docela vtipně docvaklo. Je to jako jít cvičit a nedat to do Stories – jako by se to snad ani nestalo. Ale reálná pravda je taková, že vůbec nikoho nezajímá, jestli na těch sítích zrovna jsem, nebo ne. Svět se točí dál. Vypnul jsem telefon, odvedl Matyho do školky a šel do práce.

Den 2: Diagnóza FOMO

Druhý den jsem narazil na fenomén FOMO (Fear of Missing Out) – onen panický strach z toho, že nám něco důležitého uteče. Běžně to vypadalo takhle:

• Na Instagramu jsem sledoval, kdo si kde dává kávu s hashtagem #business.

• Na X (Twitteru) jsem kontroloval, jestli Bitcoin letí k měsíci, nebo padá do propasti.

• Na LinkedInu jsem čekal na tu „nabídku, která se neodmítá“ od headhunterů.

Po 48 hodinách se ale žádné drama nekonalo. Místo sledování cizích životů jsem se konečně dokopal k něčemu užitečnému: objednal jsem se na trhání osmiček, které jsem odkládal celou věčnost.

Ztráta přehledu (a je to vlastně fajn)

Kolem desátého dne jsem začal ztrácet přehled. Nevěděl jsem, kdo je zrovna kde na dovolené, ani jestli značky, pro které jsem fotil, ty fotky už reálně použily. Verča se mě občas zeptala: „Viděls, co sdílela ta a ta?“

Neviděl. A víte co? Vlastně mi to vůbec nechybělo.