Čas znovu nabít baterky

Návrat ke kořenům: Po 5 letech znovu za objektivem (naplno)

Říká se, že pauza je potřeba k tomu, aby člověk zjistil, co ho opravdu naplňuje. Moje „pauza“ od focení, která začal v roce 2018, se nakonec protáhla na dlouhých pět let. Pět let v kolotoči marketingu, e-commerce a tabulek. A výsledek? Zjistil jsem, že celodenní sezení u monitoru prostě není nic pro mě.

Cvakot závěrky mi prostě chyběl

To, že jsem ateliér opustil, ale naštěstí neznamenalo, že jsem foťák úplně prodal (i když s tou D3 to byla, jak už víte, blbost). Techniku jsem naopak postupně upgradoval, fotil si své dlouhodobé projekty a sem tam si odskočil vyfotit svatbu. Byl to skvělý kreativní detox, po kterém jsem si ale musel přiznat barvu: zkrátka mi to chybí. Chyběl mi ten cvakot závěrky a emoce, které u počítače nikdy nezažijete.

Můj návrat za objektiv je vlastně hrozně přirozený. Došlo mi totiž, že už nepotřebuji strojené ateliérové kulisy. Mnohem víc mě baví venkovní focení plné přirozenosti, pohybu a světla, nebo focení rodin přímo u nich doma. Tenhle uvolněný „lifestyle“ přístup naprosto vítám a dává mi největší smysl. Stejnou svobodu nacházím i ve svatbách. Miluju tu výzvu lovit okamžiky, které se už nebudou opakovat, a vyprávět prostřednictvím čisté reportáže příběh celého dne.

Když vizuál dává byznysový smysl

Těch pět let v marketingu ale rozhodně nebylo ztracených. Získal jsem díky nim něco, co mi předtím chybělo – pochopení pro to, jak má vizuál fungovat v byznysu. Jsem kreativec, ne analytik ubitý daty. Zjistil jsem, že mě neskutečně naplňuje tvořit vizuály pro lidi, kteří něco budují – ať už jde o e-shopy nebo živnostníky. Dělat fotky a obsah, který má pro jejich podnikání reálný smysl.

Největší životní projekt a sdílená vize

Velké změny se ostatně děly i v mém „civilním“ životě. Klasický plán – postavit dům a zasadit strom – jsem zatím takticky přeskočil a šel rovnou na zplození syna. To je momentálně můj největší projekt. A právě u nás doma se ta moje znovunalezená tvůrčí energie krásně propojila s vizí mojí přítelkyně.

Ta se totiž rozhodla, že po mateřské chce dělat to, co ji skutečně baví, a v Hrušovanech u Brna otevírá svůj vlastní kosmetický salon. Moci jí s rozjezdem pomáhat – vizuálně a tou formou marketingu, která mě baví – je přesně ten typ smysluplné tvůrčí práce, kterou chci dělat. Mimochodem, pokud jste z okolí a chcete si udělat radost, určitě se u ní zastavte, je vážně šikovná!

Moje cesta mě zkrátka naučila jednu zásadní věc – cítím se být mnohem víc digitálním tvůrcem s foťákem v ruce, než abych ze sebe dělal nějakej bílej límeček. A s touhle energií jsem zpět.