Deset let poté: Moje balijská lekce o očekávání a realitě
Je to neuvěřitelných deset let. Vzpomínky na rok 2016 už sice mají trochu vybledlé okraje, ale ty nejsilnější momenty z mé první cesty mimo Evropu ve mně zůstávají dodnes. Tehdy to pro mě nebyla jen dovolená. Byla to meta. Odměna za měsíce dřiny, kterou jsem si vysnil nad fotkami z katalogů.
Dnes se musím usmívat své tehdejší naivitě. Letěli jsme bez cestovky, s itinerářem, který v době před instagramovým šílenstvím vypadal jako neprozkoumané území. A přesto to málem skončilo fiaskem.
Část I: Kulturní šok a hledání ztraceného ráje
Když jsem se v roce 2016 balil, cítil jsem se jako objevitel. Tehdy na Bali nelétal každý druhý soused a v mých očích to byla meta pro vyvolené. Jenže data z Google Trends nelžou. Těsně po mém návratu se stavidla zvedla a Bali se stalo globálním fenoménem.
Moje první setkání s realitou v Kutě a Denpasaru bylo jako studená sprcha. Místo azurového moře a klidu mě přivítal chaos, toulaví psi a pláže, které připomínaly spíše špinavější evropská letoviska než ráj na zemi. Pamatuji si ten pocit zklamání: „Tohle je to moje vysněné Bali?“ Všude se potulovali psi, chudoba byla cítit na každém rohu a turistické pasti v podobě chrámů Uluwatu nebo Tanah Lot nás spíše unavovaly. Bylo to krásné, to ano, ale ten duchovní rozměr přebíjela komerce a davy lidí. V jednu chvíli dokonce zazněla slova jako: „Tohle za to fakt nestálo.“
Část II: Gili Islands – Záchranná mise v oceánu
Když už jsme si mysleli, že dovolená skončí fiaskem, přišlo rozhodnutí, které všechno změnilo. Hodinu a půl cesty lodí z Bali leží tři tečky v oceánu: Gili Trawangan, Gili Air a Gili Meno.
Jakmile jsem vystoupil na Gili Trawangan, věděl jsem, že jsem konečně našel to, co jsem hledal. Ten největší šok nebyl vizuální, ale akustický. Žádný řev motorek, žádné troubení aut. Jen šumění příboje a občasné zacinkání zvonků na koňských povozech (tzv. cidomo). Ten klid byl až hmatatelný.
Tři ostrovy, tři světy
Z původně plánovaných dvou dnů se stal týden a my jsme s každým dalším dnem škrtali body v itineráři na Bali. Nechtělo se nám pryč.
Trawangan byl náš základní tábor – pulzující místo, kde jsme si půjčili kola a za hodinu objeli celý ostrov. Západní část byla oázou klidu, zatímco východ žil nočním trhem.
Gili Meno byl absolutní protiklad. Nejmenší, nejtišší a nejdivočejší. Místo, kde jste na pláži skoro sami, pokud vám tedy nevadí společnost stovek pavouků v křoví nebo želv, které potkáte hned pár metrů od břehu. Právě tady proběhly ty nezapomenutelné zásnuby našich přátel.
Gili Air byl zlatou střední cestou.
Gili nám ukázalo to, co Bali na jihu ztratilo: autentický pocit ostrovního ráje. Na Gili najdete přesně ty pláže, které vám všichni slibují na Bali, ale nikdo vám neřekne, že se u nich na Bali musíte prvně za sto tisíc ubytovat v resortu. Tady byl bílý písek a azurové moře pro všechny. A zadarmo.
Rituál na nočním trhu
Moje nejoblíbenější večerní aktivita na Trawanganu? Ukázat prstem na čerstvou rybu, nechat si ji hodit na gril a za 30 korun dostat hostinu přímo na ulici. Pamatuju si tu chuť dodnes – banány tam chutnaly jako úplně jiné ovoce a pálivé omáčky mě naučily respektu k lokální kuchyni.
Část III: Návrat s novou energií (Ubud)
S těžkým srdcem jsme opustili Gili, ale vrátili jsme se na pevninu jako jiní lidé. S novou energií jsme zamířili do vnitrozemí. Ubud se stal naším útočištěm. Jízda na skútru mezi rýžovými terasami Tegallalang a Jatiluwih byla čistou euforií. Dodnes vidím ten mlžný opar v pohřebním komplexu Gunung Kawi, který vypadal jako vystřižený z Indiana Jonese.
Co mi těch 10 let dalo?
Dnes, o dekádu později, se na tu cestu dívám s vděčností. Byla to škola. Naučil jsem se, že fotky v katalogu jsou jen půlka pravdy a že ty nejlepší zážitky přicházejí ve chvíli, kdy přestanete plánovat. Tehdy jsem prohlašoval, že je to moje nejhorší dovolená. Dnes vím, že byla jednou z nejdůležitějších.
Objektivem roku 2016: Kompletní fotogalerie
Od detailů rýžových stébel v Ubudu až po nekonečné horizonty na Gili Trawangan – bez filtrů, jen čistá atmosféra míst, která mi tehdy změnila pohled na svět.
