Cestujeme do Itálie autem přes Dolomity

Jak si užít cestu do Itálie, když máte čas.

Rád cestuji autem a ještě raději do Itálie. Někdo si pod Itálii představí Bibione, Caorle nebo Benátky. Jiný zase Dolomity, Toskánsko nebo Řím.

Ale co taková Ligurie? Ligurské pobřeží se táhne od Francie až po Toskánsko a přijde mi, že je tak trochu opomíjené oproti jiným částem Itálie. Ale možná je to jen můj subjektivní pocit. Nejznámější části Ligurie je Cinque Terre, kam se vracíme nejraději. Samozřejmě Itálie má spoustu krásných míst, kam se dá dojet autem ale už jsou o poznání dál.

24 hodin na cestě, vyšší spotřeba paliva ale bez poplatku na dálnici.

1632km, 24 hodin z Brna, cílová stanice Saint Tropez

Zde se rozhodně nedá mluvit o nějaké časové úspoře. Pravděpodobně ani finanční úspora zde nebude, kvůli vyšší spotřebě paliva, přes horské průsmyky. Tak proč by tudy někdo jezdil?

Cesta přes Švýcarsko je bezesporu nádherná a můžete navštívit třeba Bodamské jezero v Německu nebo Curych ve Švýcarsku. Většina cesty vede podél dálnice ale i přesto je potřeba se vypořádat s několika horskými průsmyky, které cestu výrazně prodlužují. Mým cílem v roce 2015 byla hlavně návštěva hradu Neuschwanstein a Bodamského jezera v Německu. Snaha objet v sezóně Bodamské jezero zabere několik hodin v kolonách, nakonec jsem stejně zaparkoval auto na trajekt a nechal se na druhou stranu jezera převést. Pokračoval jsem dál do Curychu, kam jsem přijel v podvečer a lituji že jsem neměl více času se ve města zdržet. Je to krásné město.

Tou dobou jsem měl za sebou 12 hodin cesty, tak jsem přespal v autě někde na odpočívadle v lese za Curychem, někde u jezera Sihlsee. Pokračoval jsem dál po silnici, která se táhla podél dálnici až najednou v nějaký nestřežený moment jsem musel někde špatně zahnout a hodiny jsem strávil cestou horskými průsmyky. Tenkrát jsem to nevěděl ale dnes vím, že jsem jel nedaleko Grindelwaldu, který jsem chtěl vždy navštívit. Škoda že jsem ho minul.

Na hranicích Švýcarska a Itálie je hned několik jezer, které taky stojí za návštěvu, když vám zbyde čas. Třeba mě čas nezbyl.

Cesta pak pokračuje přes Miláno do Janova, kde je potřeba se rozhodnout, jestli se vydat na západ směr Francie a nebo na východ směr La Spezia a Cinque terre.

Já se tenkrát vydal na západ do Saint Tropez ve Francie. Po cestě jsem navštívil například Sanremo, Nice nebo Cannes.

Trochu nudná cesta ale za pár hodin budete u moře

690 km, 7 hodin cesty po dálnici z Brna, cílová stanice Bibione

Bavíme se o celé Benátské riviéře. Sem jezdí převážně asi rodiny s dětmi. Protože pokud si chcete užít takovou tu skutečnou Itálii, tak v Bibione to rozhodně nebude. Je to klasické prázdninové letovisko, dlouhé písečné pláže, hotely, nákupní centra a spousta volnočasového vyžití. Ideální když chcete “jenom k moři” nebo s dětmi.

Kromě poplatku vás na cestě do Bibione nic zajímavého nečeká. Jedině snad, že byste z Rakouska odbočili na Slovinsko a navštívili jezero Bled, nedaleko Triglavského národního parku nebo soutěsku Vintgar

Teď si tu cestu do Itálie uděláme trochu zajímavější a pojedeme přes Hallstatt.

1156 km, 13 hodin cesty, cílová stanice La Spezia.

Z Brna do Hallstattu trvá cesta zhruba 4,5 hodiny a troufal bych si říct, že je to taková vstupní brána do rakouských Alp. Hallstatt je nádherné jezerní město, obklopené horami. Pokud si chcete užít jeho atmosféru, tak je dobrý vyjet v noci aby jste do Hallstattu přijeli ideálně s východem slunce. Jedině tak si město vychutnáte v plné parádě a bez všudypřítomných turistů.

My se rozhodli pokračovat do italské oblasti Cinque Terre a proto jsme z Hallstatu pokračovali kolem známého horského střediska Zell am see se zastávkou a přespáním v kempu u jezera Achensee. Měl to být idylický výlet do kempu, stany, oheň, pivo, buřty, ráno káva a hurá zpět na cestu. Jenže pršelo, takže nic moc.

Druhý den jsme vyrazili do Brennerského průsmyku. Tentokrát se mi kilometr od italských hranic porouchalo auto a díky tomu jsme mohli strávit několik dní v italských Dolomitech, v městečku Vipiteno. Když pominu poruchu na autě, tak to bylo skvělý.

Z Brenneru jsme pak pokračovali do oblíbeného Lago di Garda. Myslím, že se zde dělíme na dva tábory. Jedni Lago di Garda milují a ti druzí se tam po druhé vracet nepotřebují. Já patřím k těm, co se tam vracet nepotřebují.

Cesta do Itálie srdcem Italských Dolomit

1255km, 17 hodin, cílová stanice Levanto

Díky tomu, že nás auto nechalo ve štychu na hranicích s Itálii, mohl jsem se více zajímat o  italské Dolomity a místa, která by stála za návštěvu. A našel jsem hned dvě místa, která jsem chtěl vidět. Lago di Braies a Tre Cime. Pravděpodobně  jsou to ta nejprofláklejší místa, díky Instagramu.

Lago di Braies leží pár kilometrů za rakouskými hranicemi a cesta z Brna trvá zhruba 7 hodin jízdy autem. Stejně jako u Hallstattu i zde platí, vyjet v noci a dojet se svítáním. Dřív než se k jezeru začnou sjíždět hordy turistů. Brzy ráno si u jezera užijete krásně se zrcadlící hladinu a odraz okolních hor. Když se k jezeru začnou sjíždět turisté a lodičky vyjedou na jezero, zrcadlení jezera je pryč.

Procházka kolem jezera zabere zhruba 2 hodinky hodně volným tempem a je to příjemná procházka před pokračující cestou na Tre Cime.

Tip: plánujete návštěvu Lago di Braies? Tak vyjeďte v noci ať jste ráno na místě a nejlépe mimo sezónu, předejdete velkému zklamání

Od jezera Lago di Braies jsme se vydali ke skalnímu útvaru Tre Cime. Ten jsem opravdu musel vidět za každou cenu.

No… ukázalo se, že za každou cenu zase ne. Postavit před parkovištěm mýtnou bránu, abych zaplatil asi 800,- za vjezd na parkoviště? Ani náhodou, takže jsem otočil auto a odjel. Takže Tre Cime přešlo z mého seznamu “musím vidět” na “nemusím vidět všechno”.

Od jezera Lago di Braies jsme se vydali ke skalnímu útvaru Tre Cime. Ten jsem opravdu musel vidět za každou cenu.

No… ukázalo se, že za každou cenu zase ne. Postavit před parkovištěm mýtnou bránu, abych zaplatil asi 800,- za vjezd na parkoviště? Ani náhodou, takže jsem otočil auto a odjel. Takže Tre Cime přešlo z mého seznamu “musím vidět” na “nemusím vidět všechno”.

Pokračovali jsme víceméně naslepo skrze Dolomity a užívali jsme si to. Cílem mělo být opět Lago di Garda (i když jsem říkal, že se vracet nepotřebuju, chtěl jsem aby ho viděla Verča. Má na Lago di Garda stejný názor jako já).

Cesta k Lago di Garda vedla přes Cortinu d’Ampezzo a Passo di Giau, cestu jsme neznali a nic jsme neočekávali, ale bylo pozdní odpoledne a my jsme museli najít místo k přespání. Bylo jasné, že k jezeru Lago di Garda nedojedeme. Projeli jsme Cortinou a dorazili do průsmyku Passo di Giau. Jedním slovem perfektní.

Zaparkovali jsme s výhledem do údolí, šli se projít a čekali, až zapadne slunce. Auto jsme zaparkovali na parkovišti u horské chaty, kde jsme i přenocovali.

I když bylo léto, v noci bylo kolem nuly a já si myslel, že nedožiju rána. Těšil jsem se na první sluneční paprsky, které mě trochu zahřejí. Nasnídali jsme se, dali si kávu a vyrazili k jezeru Lago di Garda, trochu se ohřát. Cesta z hor do údolí byla o něco příjemnější a rychlejší, mohl bych zastavovat v každé zatáčce a fotit si krásná panoramata ale nebyl čas. Další zastávka na svačinu bylo Lago d’Alleghe a pak už jen Lago di Garda. A pak už zase ta známá cesta z Verony na jih do La Spezia.

Po příjezdu do La Spezie se vždy zastavíme v místním Lidlu, abychom si doplnili zásoby, a pak pokračujeme několik kilometrů do Levanta, kde jsme našli krásný kemp jen kousek od pláže. Ano, kemp. Hotely a apartmány jsou pro chudáky.

Levanto je malé městečko, které má co nabídnout. Pěkné moře, příjemná pláž s promenádou. Pokud vás Levanto trochu omrzí, není nic jednoduššího než nasednout do auta, vlaku nebo lodi a přesunout se do jednoho z pěti městeček vystavěných v kopcích nad mořem.

Pět krásných italských měst, která stojí za návštěvu.

• Monterosso al Mare
• Manarola
• Vernazza
• Corniglia
• Riomaggiore

Navštívili jsme Monterosso a Manarolu. Doufám, že si najdeme čas na návštěvu i ostatních měst v oblasti Cinque Terre.