Nejlepší čas pro focení svatebních portrétů?

Na jasnou otázku není nic lepšího, než ještě jasnější odpověď. Takže nejlepší čas pro focení portrétů na svatbě je… Kdykoliv!

Když to vezmu kolem a kolem, tak zas tak moc nekecám. Nemá cenu se soustředit na nějakej ideální čas focení. Kolikrát mi vyšly skvělý portréty během ranních příprav. Ta čerstvost, ranní světlo a make up, to všechno hraje do karet parádním portrétům nevěsty.

Ale jasně, nejsou to takový ty romanticky portréty, kdy v záběru máte nevěstu, ženicha, kytici, prstýnky, západ slunce a ještě přes dvě třetiny fotky natáhnete závoj a snažíte se vykouzlit ten nejzamilovanější pohled na světě.

Osobně vám, ale můžu s jistotou říct, kdy je ten nejhorší čas na to odvést nevěstu s ženichem na focení. A je to takovej přetrvávající nešvar, který nepochopitelně trvá dodnes. Nevím jestli je to v nějaké brožuře „svatebním fotografem snadno a rychle“, ale opravdu většina začínajících nebo méně zkušených fotografů si focení domlouvá stylem, že po obědě si vás na dvě hodinky ukradnu a půjdete fotit. Ale výjimkou v tomto nejsou ani ostřílení profesionálové.

Co je na tom špatně?

Tak zaprvé – nikdy jsem neslyšel, že by se na svatbě podával svatební salát s kozím sýrem a rukolou. Většinou se podává výborná svatební svíčková s knedlíkem, která člověka solidně vypne a trvá dobrý 2-3 hodinky než to člověk aspoň trochu stráví. Takže ideální čas na focení zamilovaných portrétů.

Za druhé – po obědě je prostě v létě na focení to nejhorší světlo (pokud není zataženo). A taky je velká pravděpodobnost, že je v tu dobu největší vedro. A do toho těch 5 knedlí v žaludku… no jak myslíte.

Za třetí – proč na dvě hodiny? Proč každej říká, že budou fotit dvě hodiny? Novomanželé se mají věnovat hostům a ne zmizet na 2 hodiny. Pro ty fotografy je to navíc „závazek“, že ty dvě hodiny musí nějak využít, protože další čas už nedostanou. Nebo takovej aspoň z toho mají všichni zúčastnění pocit. Já si myslím, že co fotograf nevymyslí během první půl hodiny, tak pak už jen vaří z vody a doufá, že z 300 marných záběrů vybere aspoň 30, který nebudou úplně marný.

Samozřejmě se může stát, že jsou v plánu nějaké lokace, které je třeba objet a to zabere nějaký čas, ale pokud jde o lokace na focení, tak všeho s mírou.

Takže to by bylo trochu hejtu, a teď jak to dělám já, a proč si myslím, že tak je to správně.

Já jsem spíše reportážní fotograf, takže portréty s kyticí a prstýnkama moc neřeším. Ale když vidím příležitost, tak jdu po ní. Když fotím, tak se rozhlížím kolem sebe. Do foťáku koukám, jen když předtím na vlastní oči vidím záběr, který chci vyfotit. Nikdy nefotím fotky stylem „co kdyby…“

Takže když vidím dobrý světlo, dobrý pozadí, zajímavou rekvizitu nebo nějakej odraz, tak jdu, poprosím nevěstu a ženicha jestli mi věnují 5 minut jejich času a jdeme to vyfotit. Nepřemýšlím nad tím, jak to udělat, ta fotka už je v mé hlavě hotová, já to musím jen vyfotit.

Během celého dne nastávají 1-2 momenty, kdy si novomanželé odvedu na 25-45 minut bokem na focení, a to na předem vybranou lokaci, kam je třeba se přesunout. A nebo když je tzv. „zlatá hodinka“ Předem je těžké odhadnout čas a jestli vůbec ideální světlo vyjde. Někdy to může být kolem 18 hodiny, jindy nejlepší světlo nastane třeba až kolem 20 hodiny. Zde už je potřeba nějaká zkušenost, protože můžete 2 hodiny čekat na světlo, které ani nepřijde, a nebo vám dá pouze omezený čas a tady není prostor na pokusy.

A v čem je tohle dobré pro novomanželé? Těch 25 – 45 min, kdy je odvedu, je čas, kdy se hosti zabaví i bez nich a zároveň je to čas, kdy oba můžou vypnout a o nic se nestarat. A tady je pak už jen na fotografovi, aby navodil správnou atmosféru a focení bylo příjemný relax a ne vyhrocené focení s plným žaludkem ve dvě odpoledne.